 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
Klimatizace se stává základní výbavou nových aut. Mnozí při nákupu auta mají klimatizaci jako podmínku, jiní si za ni připlácejí a další za drahé peníze dodělávají. I přesto mnozí klimatizaci používají výjimečně, případně když přestane chladit, nepoužívají jí už vůbec. Je to hlavně z těchto důvodu: spotřeba paliva, zdraví, šetření klimatizace. Bohužel je to mylná představa. Klimatizace zvyšuje komfort v kabině za každého počasí, ať je léto, zima, prší nebo sněží. V létě nás příjemně chladí a v zimě, nebo vlhkého počasí vysušuje vzduch a nemlží se okna a na konec udržují stabilní teplotu v kabině.
Klimatizaci není třeba vypínat skoro vůbec, jen ve výjimečných případech. Je ale potřeba umět klimatizaci ovládat a dobře nastavit. Ovšem jsou lidé, kteří můžou být náchylnější na výkyvy teplot a sušší vzduch, pro takové lidi klimatizace určena není nebo musí být velice opatrní v používání. Budeme se bavit o klimatizacích posledních 15let.
Pokud máte pocit vysoké spotřeby paliva s klimatizací nebo častého onemocnění bývá na vině nejčastěji špatné ovládání klimatizace. Pokud si myslíte, že když klimatizaci budete používat minimálně nebo vůbec, že tím jí šetříte, jste na omylu. Klima kompresoru to nesvědčí a z tlakového vedení náplň utíká stejně. S tím souvisí to, že do systému klimatizace se nezasahuje dřív, než až přestane chladit.
Jak správně nastavit klimatizaci, aby dobře posloužila a aby nebyla zdrojem nachlazení, vysvětlím v tomto článku. Pro některé z Vás to bude článek zbytečný, ale setkal jsem se už s mnoha lidmi, co nastavení klimatizace neřeší, nastaven mají jeden profil pro topení i chlazení. Pak jen trpí fyzickými bolestmi i spotřebou. To mě přimělo k napsání tohoto článku.
Je třeba v první řadě vědět, jakou klimatizaci máte v autě. Klimatizace dělíme na manuální, poloautomatické a automatické (jednozónové, dvou, tří a více). Podle toho se musíme ke klimatizaci chovat a správně nastavit.
Typy klimatizace:
Manuální
Manuální klimatizace je jednoduchá technicky, ale zároveň nejsložitější na obsluhu. Manuálně nastavujeme teplotu vzduchu, přes otáčky ventilátoru až po směr proudění vzduchu. U manuální klimatizace je největší kámen úrazu špatné nastavení všech tří aspektů. Dnes je pod názvem Climatic. Kdysi (zhruba do roku 2006) pod tímto názvem byla poloautomatická klimatizace, ta byla ale zrušena.
Poloautomatická
Rozdíl mezi manuální a poloautomatickou klimatizací je ten, že poloautomatická nemá u regulace teploty pouze stupnici z modré do červené, ale i číselný údaj teploty. Poloautomatická klimatizace totiž udržuje navolenou teplotu v kabině. Vy si pak už jako u manuální klimatizace ručně nastavujete jen otáčky ventilátoru a směr proudění vzduchu. Poloautomatické klimatizace se už moc nevyrábí a výrobci aut dávají na výběr manuální nebo automatickou klimatizaci.
Automatická (jednozónová nebo více)
U této klimatizace, pokud běží v režimu Auto, volíme pouze teplotu a mechanické nastavení výdechů v kabině. Zbytek se řídí automaticky pomocí několika teplotní čidel a senzorů. Teplotní čidla jsou ještě ve vzduchových tunelech, aby elektronika věděla, jaká teplota vzduchu proudí do kabiny. Pokud je klimatizace více zónová, obsahuje takových čidel více. Další teplotní čidlo je přímo na ovladači klimatizace a to kontroluje teplotu vzduchu v kabině. Další optosnímač je na palubní desce u čelního skla. To kontroluje intenzitu slunce do kabiny a upravuje hodnoty s ohledem na vnější vlivy teploty v kabině. Za tuto klimatizaci si sice připlatíme, ale pokud si dobře nastavíme mechanicky výdechy a teplotu, nemusíme se již starat o nic jiného a na nastavení klimatizace pomalu ani šáhnout.
Nastavení:
Směr proudu vzduchu u manuální a poloautomatické klimatizace
toto nastavení je nejvíce odpovědné za nachlazení z klimatizace, a přesto toto nastavení je nejvíce opomíjeno. Přitom je jedno z nejdůležitějších voličů klimatizace. Je rozdíl, zda li proudí studený vzduch z klimatizace, nebo teplý vzduch z ohřátého motoru. Lidské tělo nemá rádo razantní změnu teploty a už vůbec nápor vzduchu ať teplého nebo chladného. Pokud máte manuální klimatizaci, je nutné sledovat jaký vzduch proudí, zda li studený nebo teplý:
Studený vzduch
takový vzduch nastavíme na proudění z horních průduchů, ale je také nutné mechanicky tyto průduchy nastavit, tak ať studený vzduch proudí směrem ke stropu nikoliv do oblasti kolem hlavy. Studeny vzduch začne ochlazovat teplý vzduch u stropu a ten začne postupně v kabině klesat a ochlazovat pozvolna celou kabinu. Studený vzduch nesmí nemířit ani na nohy ani na hlavu, vše bude výsledkem nepříjemného lokálního ochlazení lidského těla s možným nachlazením. Ochlazování musí být pozvolné a celkové.
Teplý vzduch
nastavíme na proudění směrem na nohy a okna. Vzduch se začne ohřívat od spodu a postupně oteplí celý interiér. Teplý vzduch na nohy je navíc příjemný (teplý nikoli horký). Teplý vzduch nemíříme na hlavu ani trup, zase bychom si zadělali na problémy.
Otáčky ventilátoru u manuální a poloautomatické klimatizace
je jasné, že z počátku si zvolíme otáčky vyšší, aby k ochlazení, nebo zahřátí došlo co nejrychleji. Ovšem otáčky nenastavujeme ty nejvyšší, většinou je to jen na škodu (velký hluk a ofuk těla). Čím více se pocitově blížíme k našemu komfortu, tím otáčky snižujeme. Ventilátor však nevypínáme, necháváme aspoň první stupeň zapnutý pro ventilaci a přísunu čerstvého vzduchu.
Nastavení teploty u manuální klimatizace
u manuální klimatizace nevíme přesně, jaká teplota je u výdechu z topení. Musíme se více řídit svým pocitem z chladu nebo tepla. Dá se zhruba říct, že pokud je ovladač přesně uprostřed a motor plně zahřátý je poměr studeného a teplého vzduchu kolem 20-22°C. Tedy při delší jízdě kdy se interiér buď ochladí, nebo zahřeje, skončíme zhruba na této poloze. Jenže je tady více aspektů, které to ovlivní a je třeba teplotu přizpůsobit a to hlavně v létě. Největší ovlivnění je skleníkový efekt, kdy přes sklo do nás pálí slunce. V takovém případě budeme volit vzduch chladnější, který bude kompenzovat ohřev kabiny sluncem.
Nastavení teploty u polo automatiky a automatiky
pro lidské tělo je ideální teplota okolo 22°C. I když jsme upozorňováni, že nastavená teplota nemá být nižší nebo vyšší než 5°C oproti venkovní nelze to brát jako dogma. Pokud máte venku 31°C v autě si 26°C nenastavíte a ani to nedělejte (některé klimatizace to ani neumí). Při delší cestě vás taková teplota pouze unaví a nebudete se plně věnovat řízení. To platí i opačně. Nižší teplotu jak 20°C za normálních okolnosti nenastavujte. Tělo není zvyklé v dlouhodobých podmínkách bez pohybu čelit chladu. Pokud víte, že budete pouze přejíždět od obchodu k obchodu, délka jízdy bude sotva 5 minut a venkovní teplota bude tropická, v tomto případě je opravdu lepší klimatizaci vypnout a stáhnout okna k větrání.
Spotřeba paliva
ta se odvíjí na zatížení klima kompresoru. Dnešní klima kompresory mají variabilní zatížení. Tedy čím více chladit musí, tím vyšší spotřeba paliva bude (zvyšuje kompres chladícího média). Pokud je interiér vyhřátý je lepší i rychlejší na pár minut stáhnout okna a pořádně interiér proluftovat ať klimatizace nemusí jet na plný výkon zbytečně dlouho. Po pár minutách, kdy se teplota interiéru dostane do nastavených hodnot, přechází klimatizace na režim, kdy pouze udržuje komfortní teplotu v kabině (dochlazuje). Tedy klima kompresor již nejede na plné zatížení, ale jen částečné a tím i nižší spotřeba paliva. Pokud tedy budu jezdit krátké trasy ve vysokých teplotách, bude spotřeba poměrně vyšší. Pokud budou cesty delší, víc ovlivní spotřebu zatížení vozu a styl jízdy než samotná klimatizace.
Více zónové klimatizace
ta funguje jednoduše tak, že pro každou část kabiny (řidič, spolujezdec, zadní sedadla) se studený a teplý vzduch mísí oddělené na požadovanou teplotu a ofuky ven. V rámci jedné kabiny tyto zóny fungují dobře a to ze dvou důvodů. Za prvé ofuky míří do blízkosti lidského těla a to velice dobře vnímá teplotu vzduchu, které proudí kolem něj. Za druhé vzduch v kabině nijak prudce neproudí a příliš se nemísí, rozdíly teplot o pár stupňů jsou schopny vydržet ve své zóně.
